21.09.2017 15:12
1. 1. 2018 nabývá účinnosti novela zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, která zavádí evidenci údajů o skutečných majitelích právnických osob a svěřenských fondů.
Právnické osoby tak budou mít nově povinnost ohlásit příslušnému rejstříkovému soudu svého skutečného majitele, resp. své skutečné majitele.
Za skutečného majitele se dle zákona považuje fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě. Jde o materiální vymezení skutečného majitele, přičemž zákon dále stanoví, které osoby se v případě jednotlivých právnických osob považují za skutečného majitele (jde o tzv. vyvratitelnou domněnku).
U obchodní korporace se za skutečného majitele považuje fyzická osoba, která sama nebo s osobami jednajícími s ní ve shodě disponuje více než 25 % hlasovacích práv této obchodní korporace nebo má podíl na jejím základním kapitálu větší než 25 %. Dále je též skutečným majitelem osoba, která sama či společně s osobami jednajícími s ní ve shodě ovládá obchodní korporaci, a osoba, která má být příjemcem alespoň 25 % zisku této obchodní korporace. V případě, že obchodní korporace skutečného majitele nemá, nebo ho není možné určit podle pravidel popsaných výše, je skutečným majitelem obchodní korporace pro účely zápisu v evidenci člen statutárního orgánu, zástupce právnické osoby v tomto orgánu nebo osoba v postavení podobném postavení člena statutárního orgánu. Stejným způsobem se skutečný majitel určuje také u spolků, obecně prospěšných společností, společenství vlastníků jednotek, církví a náboženských společností.
V případě nadací, ústavů, nadačních fondů, svěřenských fondů a jiných právních uspořádání bez právní osobnosti se za skutečného majitele považuje fyzická osoba nebo skutečný majitel právnické osoby, která je v postavení
• zakladatele,
• svěřenského správce,
• obmyšleného,
• osoby, v jejímž zájmu byla založena nebo působí nadace, ústav, nadační fond, svěřenský fond nebo jiné uspořádání bez právní osobnosti, není-li určen obmyšlený, a
• osoby oprávněné k výkonu dohledu nad správou nadace, ústavu, nadačního fondu, svěřenského fondu nebo jiného právního uspořádání bez právní osobnosti.
Právnické osoby a svěřenské fondy jsou povinny zapsat do evidence svého skutečného majitele bez zbytečného odkladu po 1. 1. 2018, kdy ustanovení o evidenci skutečných majitelů nabývají účinnosti.
Zápis údajů o skutečném majiteli provede soud pouze na základě listin, ze kterých budou údaje o skutečném majiteli vyplývat. Zákon však nespecifikuje, které dokumenty budou k prokázání skutečného majitele dostatečné. Lze se domnívat, že základním způsobem doložení skutečného majitele budou čestná prohlášení. Zápis údajů o skutečném majiteli bude možné provést také prostřednictvím notáře obdobně jako v případě zápisů do obchodního rejstříku – jedním z podkladů pro zápis notářem bude vždy notářský zápis obsahující informace o skutečném majiteli.
Zákon zatím nestanoví žádné sankce za porušení povinnosti identifikace a evidence skutečných majitelů. Nicméně nelze vyloučit, že porušení těchto povinností bude moci být sankcionováno dle jiných právních předpisů.
Skutečnosti zapisované o skutečném majiteli se neuvádí ve výpise z veřejného rejstříku ani se neuveřejňují. Přístup k těmto neveřejným datům mají při splnění podmínky nutnosti informace ke správnému fungování ve svém zákonném rámci soudy, orgány činné v trestním řízení, správci daně, zpravodajské služby, Finanční analytický úřad, banky a jiné povinné osoby v souvislosti s identifikací klienta, poskytovatelé veřejné podpory, exekutoři a insolvenční správci. Dále má též k těmto skutečnostem přístup ten, kdo prokáže zájem v souvislosti s předcházením některým trestným činům (např. legalizace výnosů z trestné činnosti, podílnictví, teroristický útok).
Ačkoliv evidence údajů o skutečných majitelích se zavádí od 1. 1. 2018, již od 1. 1. 2017 mají právnické osoby a svěřenské fondy povinnost vést a průběžně zaznamenávat aktuální údaje ke zjištění a ověření totožnosti svého skutečného majitele včetně údajů o skutečnosti, která zakládá postavení skutečného majitele či jiného odůvodnění, proč je tato osoba považována za skutečného majitele. Tyto údaje jsou dotčené osoby povinny uchovávat po dobu, po kterou je tato osoba skutečným majitelem, a nejméně 10 let od zániku takového vztahu.