01.12.2015 15:12
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004 jsou stanovena společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě (dále také jen „Nařízení“).
Již řadu let je v platnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým jsou stanovena společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě (dále také jen „Nařízení“).
Klienti leteckých společností si rozsahu svých práv nejsou mnohdy vědomi, například proto, že využívají služeb letecké dopravy pouze ojediněle. V předmětném Nařízení jsou upravena jednotlivá práva cestujících, kterým bylo proti jejich vůli odepřeno nastoupit na palubu letadla, jejichž let byl zrušen či významně zpožděn. Předně se jedná o právo na poskytnutí péče např. v podobě občerstvení či ubytování, dále pak právo na proplacení výdajů s komplikací spojených nebo na přesměrování. V případě odepření práva nastoupit na palubu letadla a zrušení letu pak Nařízení stanoví rovněž povinnost letecké společnosti uhradit takto poškozenému klientovi paušální částku (náhradu) ve výši od 250 € do 600 €, samozřejmě za předpokladu naplnění zde uvedených podmínek.
Právě otázkou přiznání paušální náhrady, konkrétně možnosti letecké společnosti zprostit se odpovědnosti její úhrady z důvodu mimořádné okolnosti zapříčiňující zrušení letu, se v nedávné době zabýval Evropský soudní dvůr. Ve sporu mezi leteckou společností KLM a její cestující paní Corinou van der Lans konstatoval, že letečtí dopravci jsou povinni poskytnout cestujícím náhradu dle Nařízení i v případě, že došlo ke zrušení letu z důvodu neočekávaných technických závad, které dle názoru soudu nepatří mezi tzv. mimořádné okolnosti vylučující odpovědnost poskytovatelů leteckých služeb. Dle vyjádření soudu jsou mimořádnými okolnostmi pouze např. skryté výrobní vady ohrožující leteckou bezpečnost nebo technické závady způsobené akty sabotáže či terorismu.
Ačkoliv je v nařízení stanoveno, že je to letecká společnost, která by se o cestující měla ve výše uvedených případech aktivně postarat, je zpravidla iniciativa ponechána na cestujících. Je tedy stěžejní, aby každý cestující uplatnil svá práva u poskytovatele leteckých služeb, nejlépe bezprostředně po události zakládající příslušný nárok.
V rámci české legislativy je ve finální fázi legislativního procesu novela zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu. Předmětná novela byla hojně diskutována, neboť jejím přijetím měla být zavedena povinnost pojišťoven v případě úpadku cestovních kanceláří uhradit klientům pohledávky v plné výši, tj. často nad výši sjednaného pojistného plnění.
Poměrně ambiciózní novela, odrážející mimo jiné nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, však v navržené podobě nebyla přijata Senátem, který návrh vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Ty Poslanecká sněmovna následně přijala. Byť se nepodařilo prosadit výše uvedené, má novela poměrně významný dopad do oblasti poskytování služeb v cestovním ruchu. Zavádí například povinnost cestovních kanceláří předložit ještě před uzavřením smlouvy s pojišťovnou doklady o výsledcích svého hospodaření a pojišťovnu následně v pravidelných měsíčních intervalech informovat např. o počtu klientů, počtu prodávaných zájezdů či zaplacených zálohách.